útočiště - nejsi sám

falešný přítel je horší než tisíc nepřátel, nepřítel nás nezná přítel o nás ví všechno

HP a Zmijozelův dědic

kapitola 18.) Dirkan

"Vítejte v Erisenu!"

Po počátečním šoku si začaly vše velice dobře prohlížet. Melanie se otočila na Nicol a viděla, že je stejně překvapená jako ona. Strašně se jí líbila brána kterou nejspíše prošli. Tvořily jí dva mohutné sloupy které spojoval oblouk na kterém byl obtočený onen bazilišek.

/Budu si muset zvyknout, že nás tahle potvora bude asi hodně často doprovázet!/

Po stranách sloupoví se nacházely různé bytosti které ovšem na tu dálku neidentifikovala.

/Ty si budu muset jednou prohlédnout./

Pokračovala dál. Rozsáhlé zahrady jí opravdu zaujaly. Byli tu snad všechny druhy rostlyn které znala ai ty které viděla prvně v životě od bílích po černé. Ovšem nevipadaly ani kýčovitě ani chudě! Vše tady bylo v rovnováze. Najednou se jí kolem hlavy mihlo něco zářivého. překvapeně se otočila a vydechla ůdivem.

Před ní byla jedna malá, zářivá vílka. Ohroměně se podívala za ní a uviděla další tyto víly. Byly všude. Od žlutých po modré. Každá jako by někam patřila. Modré poletovaly nad vodou, zelené se nevzdalovaly od lesa, žluté létali nejvíše ze všech jako by se chtěli dotknout oblohy a ostatní barevné vílky poletovaly nad trávou a ostatními roztlynami. Ona malinkatá která jí prolétla kolem hlavi (žlutá) se nyní vrátila a v ruce nesla malinkatý kvýtek pampelišky. Přilétla k ní a opatrně jí ho spustila do dlaně.

"Líbíš se jí!"

Poznamenala Katarina.

"Jakže?"

Problala se okouzlená Melanie.

"Líbíš se jí!"

Zopakovala Katarina.

"A co to znamená?"

"To znamená, že chce být tvou přítelkyní!"

Z ohromeného výrazu Melanie poznala, že jí moc nerozumí. Podívala se i na ostatní návštevníky a opravdu pobaveně se rozesmála. Všichni na ní jak se říká zírali.

"To znamená.."

Pokračovala jen co se uklidnila.

"Že ti ráda bude pomáhat a prostě se s tebou přátelit!"

"Jasně!"

Odpověděla a otočila se na vílku aby jí poděkovala.

"Díky, já jsem Melani a ty?"

"Jantarak, ale přátelé mi říkají Jantar!"

"Těší mě Jantar."

"Vítejte tadyv Erisenu! Už nás všechny zajímalo kdy se tu konečně objevíte!"

Odpověděla Jantar a ostatní víli jen pokývaly hlavami.

"Budeme vám to tu muset všechno ukázat! Nemá za vámi dorazyt ještě někdo?"

"Kdo jako?"

"No nějaký další přítel či sourozenec nebo někdo tak.."

"Jedině kmotr nebo další lidé z řádu, ale nevím jestly jsou ti praví?"

Odpověděl za všechny Harry.

"od 16 do 17!"

"Tak to tam už není nikdo kromě nás!"

Navázala Hermiona.

"Opravdu nikdo?"

"Nikdo!"

Převzal slovo Ron.

"Budiš, takže si na ostatní vyvolené budeme muset chvíly počkat."

"Jak jako počkat a co pořád máte s těmi vyvolenými!"

Ujala se slova Ginny.

"Jediný vyvolený tady je Harry!"

"To se musí visvětlit!"

Počala Katarina a zavedla k bráně která sloužila jako průchod těmi zvlášními věžemi. Zde byla zase ona stvoření v čele s baziliškem, ale ani z blízka nebylo poznat co jsou zač. Jako by někdo rozmazal jejich obraz.

"co to jsou zač?"

Ptala se Ginn.

"To nikdo z nás neví!"

"Z nás?"

Ptala se Mel. Ať se rozhlížela jak chtěla nikoho dalšího neviděla! Jantar s ostatními vílami skotačila na louce.

"Ano z nás! Ráda bych vám přectavila svého přítele Dirkana!"

Všichni se podívaly za její rukou a spatřili dalšího elfa. Tento byl takový jiný. Cítily z něj něco co z Katariny ne.

"Dirk je temný elf! Poslední zástupce svého rodu stejně jako já!"

Žádné komentáře
 
Děkuji za návštevu a brzy na schledanou.Bazilda