útočiště - nejsi sám

falešný přítel je horší než tisíc nepřátel, nepřítel nás nezná přítel o nás ví všechno

HP a Zmijozelův dědic

kapitola 4.) Melanie Lyli Potterová aneb splněná přání

VĚNOVÁNÍ: mojí nej kamarádce Káje alias hadovz original k jejím čtrnástým narozeninám....
....."To bylo tak"

Začala Ginny, ale Hermiona ji okamžitě přerušila.

"No myslím že by nám s vysvětlováním mohl pomoci takový zvlášní skoro dárek."

Tajemně se usmála.

"Teď!!!!"

Zavolaly obě najednou a ze dveří se vyřítil Harryho nemrtvý kmotr Sirius Black.

"Síriusi!!"

Zavolal Harry a vrhl se mu do náručí.

"Harry"

Usmál se Sirius a také ho objal.

"Máme pro tebe takové malé překvapení",

pokračoval Sirius po tom, co se ho Harry pustil.

Ze dveří za ním vyšla rudovlasá dívka.

"Lily???Mami????"

Ozvala se současně teta Petúnie a Harry.

Dívka se smutně usmála, podívala se na tetu Petúnii a odpověděla.

"Melanie."

Pokračovala směrem k Harrymu.

"Sestro!"

"Sestro?!?!?"

Zopakoval Harry a chvíly zůstal stát s otevřenou pusou a pozoroval svou sestru. Najednou mu došly okolnosti a s výkřikem"sestřičko"se vrhl Melanii do náručí.

"Bráško!"

Zašeptala mu do vlasů a štastně se usmála. Oběma se po tvářích koulely slzy štěstí a přáli si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Po dvou minutách se od sebe konečně odtáhli. Harry si začal svojí sestru pořádně prohlížet. Měla velice příjemný hlas. Stejně jako otec měla hnědé a přátelské oči, dlouhé, vlnité vlasy spíše do zrzava měla po matce.Byla velice štíhlá, drobnější postavy. Podobnost s rodiči se jí nedala upřít. Melanie vzala Harryho kolem ramen a šli společně se Síriusem a ostatními obyvateli domu do obýváku, kde se usadili.

(poz.aut.Sirius si sedl na gauč, na klín se mu posadila Melanie s Harrym.Vedle Harryho seděla Ginny a vedle Ginny Ron, kterému seděla na klíně Hermiona. Všichni Dursleovi se usadili do zbývajících křesel.)

"Tak."

Začal Harry.

"Myslím že by to chtělo kapku vysvětlení."

"Od čeho chceš začít???"

Zeptala se Melanie..

"Tak třeba od tebe",

usmál se Harry.

"Jmenuji se Melanie Lily Potterová, je mi skoro 17 let a jsem o 2 minuty starší než ty. Po Voldemortově útoku na náš dům jsem se ztratila kdesi pod přívalem peřin a nepořádku. Důvodem proč mě nenašli bylo asi to, že jsem byla omráčená. Po nějaké době jsem se probrala a začala jsem brečet, tak mě našli moji adoptivní rodiče."

"Mudlové????"

Přerušil ji Harry.

"Ne matka byla mudla, otec moták, jinak by nenašli Godrikův Důl. Kolem šestého roku života jsem se začala zajímat o to, proč se vůbec nepodobám rodičům. Hned, jak jsem se naučila číst, jsem si hledala důvod. Nakonec kolem devíti let jsem našla poslední informaci, díky které jsem pochopila, že asi nebudou mými rodiči. Dále jsem hledala důvod, proč v neobvyklých situacích se kolem mě dějí ještě neobvyklejší jevy. No a odpověď jsem dostala ve svých jedenácti letech, kdy, jak jistě víte, mi přišel dopis o přijetí do Bradavic"

"Stejně jako mě."

Opět jí přerušil Harry.

"Také tě nechtěli nechat si ho přečíst?"

Pokračoval s pohledem na Dursleyovi.

"No, mysleli si, že je to výmysl nebo hloupý vtip, ale já hluboko v srdci cítila, že je to pravda.Věděla jsem, že jsem jiná než ostatní, něco mi říkalo, že jsem nepatřím."

"Mě spíš někdo,"

řekl Harry.

"Zkrátka a dobře,"

pokračovala s úsměvem,

"jednoho dne jsem se vypravila do Londýna na nádraží 9 a tři čtvrtě. Nemohla jsem ho najít a tak jsem se zeptala člověka který říkal něco o mudlech a nečistokrevných."

"To sis nevybrala zrovna dobře,"

zamračil se Harry."

"Jsem si na stoprocent jistý, že to byl smrtijed."

"Máš pravdu.A né tak ledajaký! Byl to Lucius Malfoy."

"A kruci!"

Zhodnotil to Ron.

"A kruci jsem si řekla až příliš pozdě.Okamžitě ve mne poznal tvého příbuzného, věděl, kdo jsem a přivedl mě k sobě domů.Prý jako dar na přivítanou svého pána,nějakého Lorda, či co."

"Lorda Voldemorta!"

Řekli všichni kouzelníci v místnosti najednou.

"Ach tak. Od něj jsem se dozvěděla o svém původu a vlastně vše, co o sobě vím. No a protože jsi ho naštval,říkal něco o deníku svého pána, tak mě při nejbližší příležitosti prohodil obloukem smrti."

"Tím myslíš ten kamenný oblouk na ministerstvu?"

"Ano. Byla tam zrovna noc a já se ztratila. Usnula jsem na čemsi tvrdém, což byla, jak jsem později zjistila, brána věznice a když to místní obyvatelé zjistili, rovnou mě do té věznice šoupli.Po dlouhé době se mi povedlo utéci a našla jsem onen oblouk. Už už jsem byla u něj, když mě srazil tady Sírius. Předávám ti slovo,"

usmála se Melanie.

"Tak."

Začal Sírius

"Mel se povedlo mě po nějaké době probrat, opět v oné věznici. Jelikož jí byli v patách a můj pád využili k chycení. No a po dlouhé době, za kterou jsme se velice s přátelily a dozvěděli se o sobě opravdu hodně, se nám povedlo získat Síriusovu hůlku a utekli jsme. Tak a teď má slovo Ginny s Hermionou."

"Nás jak jistě víte chytli Draco s Bellatrix. Budeme vám to vyprávět formou příběhu a začne tady Herm"

Usmála se Ginny sladce.

"Grrrr."

Pronesla jen Hermiona a pustila se do vyprávění.

"Navážu tedy na Siriuse a Melanií. Ti mají s naší story hodně společného."

Odpověděla na jejich nechápavé výrazy.

Po tom co se Sírius a Mel dostali z kameného oblouku a vyšli z odboru záhad, což jim dalo hodně zabrat.Bylo už něco po poledni na den státního svátku a tak na ministerstvu nebylo moc lidí. Jelikož ještě nezbavily Síria obvinění tak se museli dostat opravdu nepozorovaně ven. Když se dostaly mimo ministerstvo šli do prasinek ke třem košťatům."

"Proč tam?"

Zeptal se Harry.

"Mel měla vidění a ten popis vihovoval třem košťatům."

"Vidění!!!!"

Přerušil ji opět Harry s Ronem a Dursleyovími v čele.

"No:"

Pustila se do vypávění Melanie.

"Možná to nevíš, ale každý kouzelník může být dědicem nejvíce dvou zakladatelů školy. My jsme dědici Godrica Nebelvíra po otci a Roweny z Havraspáru po matce. Rowena měla zvláštní schopnost věštění. Měla prorocké sny , vidění a samozřejmě věštecké nadání, byla také velice dobrá v lektvarech. Mamka byla její přímou dědičkou a já jsem tyto vlastnosti zdědila. God..."

Nedořekla. Protože jí přerušil Harry.

"Neříkala jsi náhodou něco ve slova smyslu jsme zdědily?"

"K tomu se dostanu a nepřerušuj mě pořád!!!"

Řekla naštvaně a na oko se urazyla. Její (velice přesvětčivý) výraz jí nevydržel dlouho. Musela vyprsknou smíchy při pohledu na Harryho naprosto zmatený výraz:-).

"Kde jsem to skončila?"(řečnická otázka)

"U Godrica."

Poradil jí Harry."

"GGGRRRR.Tyyyy..... No nic. Takže všechny vlastnosti či schopnosti, jak chcete, Godrica Nebelvíra se projeví až po naší plnoletosti. Jak jsem říkala na začátku, každý kouzelní může mít jen dvě dědictví a jak sis jistě všiml, ovládáš hadí jazyk což je schopnost Salazara Zmijozela. Tenkrát, když Voldemort zabil naše rodiče tě poznamenal jako sobě rovného. Omilem tě učinil Zmijozelovým dědicem kterým je on sám. Vlasnosti jako věštění a hadí jazyk nejsou konečným dědictvým. Celé dědictvý předků se projevý až po naší plnoletosti. Což je tak za 5 hodin."

Dodala při pohledu na nástěné hodiny.

"Předávám slovo Ginny."

"Tak se tedy vydali ke třem košťatům. Kde se Bellatrix s Dracem právě chistala odletaxovat někam k Voldemortovy. Sírius jí ucítil na sto honů(jeho podoba je pes a ti jak jistě víte mají velice dobrý čich:-) a zabránil jim v "odchodu". Strhla se šílená bitka. Jenom mezi těmi čtyřmi, protože ostatní neměly tušení komu pomoct či proti komu stát:-). Nakonec tam vtrhla skupina členů F.Ř. a přidaly se k boji. Bellatrix s Dracem pochopily že je zle a rychle se "vypařily". Naštěstí bez nás. Moody se se zbytkem domluvil a sehrály jsme naše malé divadélko."

Dokončila a štastně se usmála, když si jí Harry přitáhl k sobě a políbil ji do vlasů.

Tak co budeme dělat teď?"

Zeptal se Harry.

"Slíkat se a běhat"(oblíbený výrok mé kamarádky Billa:-)

Poradila mu Melanie s ůsměvem.

"Co takhle si zabalit a připravit se na "náštěvu".

Řekl Sírius.

"Smrtijedy?"

"Jistě. Nezapomeň že s vaší plnoletostí končí ochrana tohoto domu!!!"

"Tak to aby jsme se na ně pořádně připravily."

Pokračoval Harry.

"Já vám zatím zabalím."

Řekl Sírius a zmizel v jejich pokoji.

"Celá pětice tedy začala vymýšlet plán.

...............................................................za 4 a půl hodiny.............................................................

Dveře u domu č.4 se rozletěly. Dovnitř vstoupilo pět smrtijedi.

"Expeliarmus"

Ozvalo se desetihlasně.

"Hůlky obou stran vyletěli svým majitelům z rukou a přistáli tak, aby na ně nikdo nedošáhl a od všech byly stejně daleko.

"Překvapení!!!!"

Ozvalo se za smrtijedy.

"Mdloby na vás"

Zaznělo pětihlasně.A všech pět zakuklenců se sesulo k zemi.

"Dobrá práce!!."

Pochválil je Harry.

"Tak se podíváme koho to tu máme."

Řekl Moody a následován Remusem, Síriusem, Auturem, Ronem, Harrym , Hermionou, Melanií, Ginny, Tonksnovou a všemi Dursleyovími.

"Lucius, Severus, Draco, Bellatrix a Petter"

Šklebil se Harry.

"Tak vzhůru na ministerstvo!!!!! Máme Pettera a sprostí tě obvinění Síriusy!!!!

To znamená že budu moci bydlet u svého milovaného kmotra se svou sestrou. Pomyslel si Harry.

"Tak na co se čeká!!!"

Přerušil jeho ůvahy Sírius, který stihl přivolat jejich zavazadla. Pochytaly se tak aby se mohli přemýstit. (poz.aut. každý mladý si vzal do rukou zavazakda a zvířata a dospělí popadly jednou rukou mladého a druhou smrtijeda.)

Zbohem tetičko, strýčku a bratránku. Odcházím navždy a doufám, že už vás nikdy neuvidím (což je oboustrané). Jdu domů. Tak se totiž nazívá místo kde vás mají rádi. Zbohem!!!"

Po jeho posledních slovech se přemístily. Ministerstvem prošli bez problémů. Mířily rovnou do kanceláře ministra, který je s jistým zaváháním pustil dovnitř. Petter se jim pod vatikasérem ke všemu přiznal a Sírius byl okamžitě zproštěn obžaloby. Poté se celá parta přemístila na Grimoldovo náměstí 12. Všechny podrobnosti si nechaly na zítřejší den(byli už unavení). Všichni mladí šli do svých pokojů(Melanii dali k Hermioně s Ginny) a usnuli sotva dopadly do postelí.

Dneska se mi splnila nejtajnější přání: pomyslel si Harry, než se propadl do říše snů.

Žádné komentáře
 
Děkuji za návštevu a brzy na schledanou.Bazilda