útočiště - nejsi sám

falešný přítel je horší než tisíc nepřátel, nepřítel nás nezná přítel o nás ví všechno

HP a Zmijozelův dědic

kapitola 9.) Myšlenky

V tu chvýly se před nimi zjevilo nádherné, obrovské, famfrpálové hřiště.

"To je nádhera!"

Poznamenala zcela okouzlená Melanie.

"Visvětlím ti pravidla!"

Ozval se Ron.

"Hraje se se čtyřmi míči. Tenhle velký červený je camrál. Ten si přihrávají střelci kteří jsou tři. U nás to byly Katie Bellová, Amanda Jonesová a Alice Spinitová. Všechny už skončily Bradavice. Tyhle dva jsou potlouky o ty se starají odrážeči. Těmi byly Fred a Georg. Ti také skončily. Místo nich máme Deana a Seamuse No a potom je tu zlatonka. Tu chytá tady Harry který je chytačem. Posledním z hráčů je brankář což jsem já. To je základ zbytek bych ti vysvětlyl kdybys byla v družstvu.!"

"Zní to zajímavě!"

Řekla Melanie a se zamyšlením pozorovala hřiště.

"Ovšem hrozí, že žádné družstvo skládat nebudem. Je zlá doba, hodně zlá doba"

Všechni posmutněly. Rány byly ještě moc čerstvé. Dokonce i Melanie která jako jejiná četla Brumbálův dopis.

"Život jde dál!"

Řekl Harry. Stále měl na paměti Brumbálova slova. Žít okamžikem. Věděl že si to bude pamatovat po celý život. Do posledního nádechu na této planetě. Dvě slova! Zní to směšně! Mají v sobě velkou pravdu! Pravdu věků kterou Lord Voldemort nikdy napochopí. Jedině pokud se budou zadovat ze slunečního paprsku nastávajícího dne a nebudou vzpomínat na vychřici a hurikán dne předešlého mají šanci se mu postavit. Jedině pokud nenechají svou mysl zaplnit zlý, ale pořád budou vnímat to dobré mají šanci na vítěstvý. Jedině tak!

Všem se v hlavách honily podobné myšlenky.

Melanie objala svého bratra kolem ramen. Postupně se k nim přidaly všichni. V takovém objetí přišly na famrpálové hřiště. Jeden vedle druhého, sobě si rovni. Každý věděl, že tohle jejich viditelné pouto je lehce zničitelné, ale pouto které pojilo jejich duše nic nezlomí ani smrt. Přátelstvý a láska. Nejsilnější city. Které nikdy nezaniknou. Dokud bude svět světem.

Všichni se posadily na trávník a každý se odával svým myšlenkám. Všechny měli něco společného: Byly chmurné, ale všechny končily stejně přátelstvý, naděje, láska a obrovský strach! Né o sebe, ale o ty jenš tu s nimi ležely, o ty kteří právě nahoře chystaly oslavu a o ty kteří teť byly někde na akci o ty které znaly a o ty které měli rádi.

Žádné komentáře
 
Děkuji za návštevu a brzy na schledanou.Bazilda