útočiště - nejsi sám

falešný přítel je horší než tisíc nepřátel, nepřítel nás nezná přítel o nás ví všechno

Nic není tak, jak se zdá

NNTJSZ - kapitola 2.) Trhy a překvapující zjištění

Ahoj takže prozatím zvládám psaní kapitole a jednu tu rovnou máte:) takže příjemné počtení a komenty jako vždy potěší:)   Bazilda

věnování: těm co se tu objevili protože to uanmená, že na mě i přez mojí nespolehlivost nezanevřeli díky

kapitola 2.)¨Trhy a překvapující zjištění

V lese bylo krásné ticho, které jen občas protrhl nějaký pták svým
zpěvem.Tana se k němu přidala (uměla velice dobře napodobovat zvuky
ptáků i dalších lesních zvířat). Chvíli troubila jako jelen poté
syčela jako had. Kazan vedle ní spokojeně hopkal a ona mu co chvíly
hodila klacek, který s radostí nosil zpět.Takhle blbli vždycky celou
cestu a obyvatelům vesnice oznamoval smích a vlčí vití jejich
příchod. Nestihli ani dojít na svoje místo a už je zastavila jedna
paní, která chtěla něco na bolavé zuby. Tana úslužně do nůše a
vyndala šalamounek.

"Každé ráno utrhněte jednu snítku, zalijte jí vařící vodou a odvar
vypijte. Vyvařenou větvičku si můžete potom dát pod polštář, bude se
vám dobře spát. Dělá to 45 korun." Paní jí požadovanou částku podala
a se slovy " To máš od cesty ", přidala ještě pětikorunu.

"Děkuji!" Řekla Tana a poté už se konečně dostala na své místo na
trhu. Trhy milovala, byla tam vždycky spousta lidí se všelijakými
věcmi. Když už vše prodala a a dala na stranu 200, zjistila, že jí
zbylo neuvěřitelných 500 korun. U pekaře koupila chleb, poté sehnala
brambory a vejce. Za zbylé peníze koupila: Mary vařičku (ta stará se
rozbyla), Kazanovy obojek, Sindy koupila hračku, Ametys pelíšek a
Kyře a Uhlíkovi zvláštní přenosné bydýlko, pod kterým byla mistička,
kam by se uvelebyl Uhlík a sobě koupila papíry a tužky s pastelkami.


Po tomhle velkém nákupu jí zbylo ještě 150 korun. Každý jí totiž dal
slevu a pastelky dostala zadarmo. Už byla skoro na konci tržiště,
když dorazila ke krámu se sladkostmi. Na chvíli se zastavila, ale
odolala a vydala se na cestu zpět. Po chvilce ji zastavil cukrář a
vtiskl jí do ruky kokosový kmen a pro Mary perník s tím, že mu
jejich bylinky moc pomohli. Tana poděkovala a potom už konečně
opustila vesnici. Cesta jim rychle ubíhala a za chvíli dorazili k
chaloupce.Kazan se najednou zprudka zastavil, zavětřil a začal
vrčet.Tohle se často nestávalo. V lese je navštívil maximálně hajný.
ale na toho si už Kazan zvykl. Tana ovšem nebyla nějaký srab a tak
Kazana utišila a vydala se k chaloupce, ze které se ozíval smích.

"Ahoj babi, dobrý den." Pozdravila zvláštně vypadajícího muže.
Přivítala se se všemy obyvateli domu a potom si pořádně prohlédla
onoho člověka. Měl delší šedivé vlasy a dlouhý bílí plnovous. Na sobě
měl divné oblečení barvy půlnoční modři a na hlavě špičatý
klobouk. Nejzvláštnější na něm ovšem byli jeho přátelské moudré
modré oči schované za půlměsícovými brýlemi.

Ahoj!" Pozdravil jí.

"Jmenuji se Albus Brumbál a ty musíš být Tana." Přikývla.

"Jsem ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích." Rozesmála se ten
muž se jí líbil.

" Jestli chcete něco na Bradavice máte to říct hned, ale jste vtipný."
Smála se Tana a ani si nevšimla zkoumavého Brumbálova pohledu.
Netušila, že ví kdo jsou její rodiče ani jak moc se jim podobá. Po
svojí matce zdědila kudrnarost svých vlasů a také zvláštní rudé
prameny, přívětivé rysy obličeje, cit pro problémy ostatních a také
chuť pomáhat všem, co pomoc potřebují. Po svém otci zdědila černé,
chladné, ale upřímné oči, dlouhé černé vlasy protkané rudýmy prameny
po matce a náladovost (nebylo radno jí naštvat). Také hadí jazyk a
nadání pro černou magii, to ovšem nikdo netušil.

"To není vtip." Řekl Brumbál klidně.

"Kouzla neexistují."Poznamenala Tana, ale sotva to vyřkla, už si tím
tak jistá nebyla. Pravdou bylo, že se kolem Tany děly zvláštní věci.
Jednou v zimě měli mokré dřívý a nikomu se ho nepodařilo zapálit.
Potom Tanou prošlo zvláštní teplo a oheň vzplál aniž by se o to Tana
pokoušela. Na mysl jí přicházeli další podobné příhody a jejich
logická vysvětlení se už nazdála tak logická jako zprvu. Brumbál viděl
zvláštní směsici střídajících se pocitů u Tany. Nejprve myslela, že
si z ní střílí, potom to kategoricky zamítla, poté vzpomínala a
nakonec se v její tváři zračilo poznání a neuvěření. Zažila už
mnoho takových situacích a vždy to bylo stejné, proto ho překvapila
Tanina otázka.

"Jak to chodí v Bradavicích?" Žádné důkazy, hádky, prostě to přijala.

"To ti všechno vysvětlím až budeme nakupovat věci do školy."
Odpověděl stále ještě zaražený profesor.

"Mohou být na škole zvířata?" Položila další otázku Tana.

"Záleží na tom jaká.."

"Mnn takže Kazana..." Ukázala na vlče (Kazan na Brumbála hodil "psí
pohled") "Sindy..."(kočka se začala vehementně otírat o Brumbálovi
nohy a dožadovala se pohlazení) "Kiru..." (poštolka vzletěla a
přistála Taně na ruce.) "Ametys..." (kuna se trochu stydlivě
vyhrabala z nůše) a Carbona..." (had podlezl nohy překvapeného
(opět) Brumbála a připlazil se k Taniným nohám) ..beru sebou."

Dokončila představování svých zvláštních mazlíčků.

"Bez nich nikam nejedu!" Řekla dost rázně ještě před tím, než Brumbál
stačil otevřít pusu. Podíval se na ten zvěřinec. Všechna zvířata a
Tana na něj hodila pečlivě nacvičený prosící pohled.

"Tak dobrá." Rezignoval Brmbál a podal Taně dopis s jejich adresou,
názvem a znakem školy psaný zeleným ingoustem.
Poslední komentáře
08.06.2008 16:20:59: Wow, zajímavé, tak a jdu na poslední kapču, co tu máš....smiley${1}
 
Děkuji za návštevu a brzy na schledanou.Bazilda