útočiště - nejsi sám

falešný přítel je horší než tisíc nepřátel, nepřítel nás nezná přítel o nás ví všechno

Nic není tak, jak se zdá

NNTJSZ - kapitola 3.) rozloučení aneb nový život začíná

Ahoj opět já:) mno Najuška se malinko zdržela páč má zaracha na net takže sry za spoždění no jen co bych vám řekla? Užijte si čtení a komenty potěší

věnování: Mojí báječné kamarádce Ratygirl k jejím patnáctým narozeninám - Přeji ti všechno nejlepší a ať se ti splní všechna přání, vítej mezi námi nad patnác;) Bazilda

Tana s úsměvem ve tváři přijala dopis. Rozlomila Bradavickou pečeť a začala číst.

Vážená slečno,
s radostí vám oznamujeme, že jste byla přijata ke studiu na Bradavické škole čar a kouzel. K dopisu máte přiložený seznam pomůcek. Studium začíná prvního září. Dostavte se na nástupište 9 a 3/4.
Na shledanou se těší
Minerva McGonagallová, zástupkyně ředitele

Sotva dočetla, vypadl na ni seznam věcí. V klidu ho pročítala a ignorovala Brumbálův tázavý pohled.

"Přijímáš?" Nevydržel svou otázku ředitel a vytrhl Tanu z jejího hraného čtení.

"Mnnn, můžete mi dát tak týden, dva na rozmyšlenou?" Ušklíbla se Tana

"Cože?!?!...."

"Beru!" Vyhrkla při pohledu na ředitelův rudnoucí obličej a pohled za-pět-minut-jsi-mrtvá.

/Tahle holka mi přivodí mrtvici a to jsem s ní jen půl hodiny./ Pomyslel si Brumbál, když se uklidnil.

"Školní rok začíná za TÝDEN, takže by bylo nejlepší, kdyby jsi už dnes odešla se mnou." Černoočka chvíli vstřebávala tuhle informaci. Odchází a s Mary se uvidí až za hóóódně dlouho. Ještě že s ní budu její přátelé (Kazan, Kira, Carbon, Ametys a Syndy).

"Sbalím si!" Povzdechla si Tana a začala do kufru, který jí dal Brumbál, rovnat svoje věci. Přhodila i věci pro své mazlíčky a to, co koupila na trhu. Všechna zvířena se jí sešikovala u nohou. Byli připraveni. Tana padla do náručí Mary a slíbily si, že si budou co nejčastěji psát. Mary Taně přibalila ještě nějaké bylinky a podala jí medailonek, který se v Maryině rodině dělí už po staletí, v němž uvidí ty, jenž chce vidět. Na vrchu bylo pozlacené S připomínající hada. Tana jej schovala pod tričko, přehodila přes sebe plášť, do ruky vzala hůl, s nádechem otevřela dveře a vyšla ven následována zvířaty a Brumbálem.

Sotva zašli z dohledu a z poslechu chaloupky proměnil Brumbál zvířata ve figurky, které hodil do kufru. Jednou rukou popadl kufr, druhou Tanu a přemístil je na příčnou ulici . Když se Tana vzpamatovala z šoku a chtěla se vrhnou na Brumbála všimla si, že všechno zvířectvo má opět svojí původní podobu. Než stihla cokoli říct, táhl jí Brumbál pryč. S povzdechem vzala kufr a trmácela se za staříkem. Ten jí přivedl do Gringotovi banky, kde vybrali z trezoru peníze, jenž jí připřavili rodiče na dobu, dokud nebude schopna si je sama vydělat. Hned jak opustili banku jí profesor prozradil kde co najde, dal jí čas a místo kde se sejdou a "vzal roha".

"Mnn tak to je pěkný." Povzdychla si Tana a vydala se vstříc všem obchodům. Začala krámkem pana Olivandera. Jakmile otevřela dveře uslyšela rozhovor staršího pána s chlapcem přibližně jejího věku. Říkal něco o dvou hůlkách se schodným jádrem a o temném čaroději, který má tu druhou. Otřásla se, běhal jí z toho mráz po zádech.

"Dobrý den." Upoutala na sebe pozornost. Stařík i chlapec na ní vytřeštili oči. Takový pohled tu nebyl obvyklý. Ve dveřích stála dívenka s dlouhými kudrnatými černými vlasy protkanými rudými prameny. V ruce, na které jí seděla poštolka svírala hůl, kolem krku měla omotaného hada, na kufru, který sotva táhla za sebou, spala kuna a kolem nohou jí poskakoval vlk a divoká kočka. Za hrobového ticha přešla k pultu. Pan Olivander se konečně vzpamatoval a hned jí začal přinášet různé hůlky. Tana si je prohlížela.

"Jakpak se jmenujete mladá dámo." Zeptal se jí Olivander.

"Říkají mi Tana." Odpověděla nepřítomně Tana.

"A dál." Pozvedl obočí Olivander.

"Neznám svoje příjmení." Podíval se mu pevně do očí. Olivander se vzpamatovával z šoku.

"Takže Tano, vem si vždycky hůlku a mávni s ní." A tak Tana mávala a zkoušela. Zatím zlikvidovala jedny brýle, málem podpálila uši Kazanovy (vlk), asi patnáckrát rozbyla skleněnou výzdobu jako vázy a jednou obarvila Harrymu vlasy na růžovo., počemž se složila a dostala neovladatelný záchvat smíchu. Harry se na sebe podíval do toho co zbylo ze zrcadla (ne nebyla to Tanina chyba nikdy.. vážně)
a chtě nechtě se k ní přidal. Pravda, smích ho přešel po tom co mu Olivander oznámil, že se to nedá vrátit. Naštěstí mu dokázal obarvit vlasy na hnědo a posléze zaplul mazi regály a přinesl hůlku, kterou Harry moc dobře poznal, hůlku jeho matky. Se zvláštním pohledem jí podal Taně. Hned jak jí uchopila vyletěl z hůlky bělostný jednorožec, jenž jí obkroužil a rozplynul se.

"Vy jste příbuzná s Lyli Evansovou!" Vykřikl prodavač a prohlížel si Tanu na její vkus až moc.

"Aha díky." Pípla Tana zplatila hůlku a vyšla k východu. Tešně přední jí však spadl kufr a kuna s vyplašeným prskáním zalezla pod nejblišší regál.

"Zatracenej kufr." Zaklela Tana a kopla do zmiňovaného zavazadla.

"Ametys no tak neboj pojď sem." Volala na kunu, která nakonec přece jen přišla, ale stále s nedůvěrou koukala na "nebezpečný" kufr. Tana se snažila nějak pobrat Ametys, hůl a kufr ovšem bezúspěšně.

"Ukaž pomůžu ti." Nabídl jí Harry a vzal Tanin kufr.

"Díky." Vděčně se usmála Tana. Najednou uslyšeli zaklepání na okno. Otočili se a na HArryho mával asi největší člověk jakého kdy Tana viděla.

"Všechno nejlepší k narozeninám Harry." Usmál se obr a zatřepal klecí ve které byla nádherná sova sněžná. Harry s úsměvem vyšel z obchodu následován Tanou. jenž s neuvěřením pozorovala toho velikána.

"Díky Hagride!" Usmál se Harry a převzal krásnou sovu.

"Jak jí budu říkat? Nějaké jméno na H. Hana, Helga, Hedvika..Hedvika!" Usmál se vítězoslavně Harry a až pak si všiml úsměvů jeho dvou přátel.

"Jejda já vás nepředstavil!!" Zčervenal Harry.

"Hagride tohle Tana. Tano tohle je Hagrid."

Obr jí podal ruku, kterou s úsměvem přijala.

"Rubius Hagrid klíčník a šafář v Bradavicích těší mě." Potřásla jí rukou. "Tana i mě těší." Pousmála se dívenka a nenápadně si třela rozdrcenou ruku.

"Ráda jsem vás poznala a díky za pomoc, ale ještě musím zařídit zbytek školních pomůcek,mám jenom hůlku." Chtěla pokračovat, ale Hagrid jí přerušil.

"Sedněte si tady v cukrárně a dejte si třeba zmrzku, já ti to seženu ať se s tím netaháš." Zahučel obr.

"Hned vedle si můžeš sehnat něco pro ty tvoje mazlíčkz. Jo a doporučil bych ti klece do vlaku, mohlo by se jim něco stát." Tana mu poděkovala a dala mu velký obnos z toho co vyzvedli s Brumbálem u Gringotových. Potom už s Harrym zapadli do obchodu s potřebami pro domácí mazlíčky. Zde koupili žrádlo pro všechno zvířectvo a Tana navíc i klec pro Kiru (poštolka) a Ametys (kuna). Nakonec se usadili v cukrárně kde za stálého smíchu jedli zmrzlinu.

Oba si rozuměli jako by se znali celý život. Řekli si o sobě všechna tajemnstvý. Připadali si jako sourozenci. Když přišel Hagrid s Taniným nákupem věděli o tom druhém vše.

"Tano k madam Malkinové musíš osobně. Ušije ti hábity na míru." Tana poděkovala a běžela do zmiňovaného obchodu. Harry a Hagrid se vším zvířectvem na ní počkali v cukrárně. Když už měli nakoupeno, vydali se k Tomovu hostinci, kde měla Tana nocleh. Tam se jejich cesty rozešli. Slíbili si, že se uvidí na nástupišti 9 a 3/4.
Poslední komentáře
05.04.2012 08:31:56: super smiley${1} a co dal, povidka je to zatim skvela, tak jsem zvědavá na pokracko
14.08.2008 17:09:59: super povídka, těšim se na pokračovánísmiley${1}
08.06.2008 16:22:15: Mazec!!! TaK KDY BUDE POKRAČOVÁNÍ? už se těším. je to fakt super!!!smiley${1}
03.04.2008 20:04:10: díky moc najuš...
 
Děkuji za návštevu a brzy na schledanou.Bazilda