útočiště - nejsi sám

falešný přítel je horší než tisíc nepřátel, nepřítel nás nezná přítel o nás ví všechno

Začalo to medailonem (já+Naja)

Jeden den, jeden nápad a jedna dlouhá cesta

Ehm berte si malinko s rezervou, je to vyloženě naše "vyblbnutí" se, ale prostě  je to tak:).
Bazilda si po namáhavém dni sedla k počítači. Sotva se přihlásila, už na ní ICQ řvalo, že jí píše kamarádka Naja. Usmála se pod fousy.
"Ahojky Najuš!" napsala rychlostí blesku a čekala na odpověď.
"Choooj!!" přivítala ji svým obvyklým výrazem Naja.
"Co děláš?"otázala se s nevinným výrazem Bazilda, až všem bylo jasné, že má něco za lubem.
"Zrovna ti píšu. Ale proč tě to tak zajímá??" Naja něco tušila.
"Napadlo mě, že bychom mohli uspořádat ten sraz, o kterém si tehdá mluvila!"
"Jo aha,..no musíme se sejít, ach jo, mě tak štve, že bydlím až na druhém konci města...tak můžeme teď. Kde se sejdeme, tam kde minule??"
"Jistě, viděla jsem tam zajímavé vetešnictví s prý kouzelnými věcmi"
"Páni, tak to by mohlo být zajímavý. Takže za půl hodiny tam?"
"Jasně! Tak ahoj za chvíli!"
"Papa"


U Bazildy :
Bazilda roztržitě vypnula počítač a začala se soukat do jeansů. Ze skříně vytáhla svoje oblíbené bledě modré tričko a to celé zakončila její milovanou růžovou mikinou. Hnědé husté vlasy za, které by se nemusela stydět ani Hermiona Grangerová (pomyslela si trpce), stáhla do obyčejného ohonu. V rychlosti si ještě omyla brýle, na řasy nanesla dvojitou vrstvu řasenky,(její "tajný" trik) na rty nahodila trošinku růže. Nikdy se nelíčila výrazně! Seběhla do předsíně, kde si nazula sportovní tenisky, do kapsy svetříku (který často nosívala i vzhledem k nastávajícímu létu) hodila mobil s jejími oblíbenými sluchátky a peněženku plně nabitou jejím kapesným. Popadla klíče a šinula si to na zastávku. /jestli mi ten autobus ujede! / Bylo to jen tak tak. Pohledem hypnotizovala ručičkové hodinky. Přece jenom půl hodina byl dost vražedný čas. V okýnku zkontrolovala svůj look a ještě si nandala dlouhé náušnice ze čtyř provázků. Autobus zastavil. Vystoupila a už viděla Naju, netrpělivě čekající před obchůdkem.


U Naji :
Naja shrabala do peněženky nějaké peníze a tu hodila do kabelky. Přiházela nějaké ty kraviny jako jsou kapesníky, rtěnka atd. Vytáhla manšestrové kalhoty v zelené barvě (v její oblíbené barvě) a zelenou mikinu...hnědé vlasy si nechala rozpuštěné, tak to měla nejradši.Brýle, které nosila jen občas si nechala doma...Na stíny použila zelenou barvu a na rtěnku červenou / je hodně praštěná/ Naja si na sebe dala jen tričko a spěchala na tramvaj. Jela v tramvaji a strašně se na bazildu těšila.. minule se dobře pobavila...tramvaj cukla a zastavila...její konečná.. vysedla a ocitla se před velkým obchodním domem poskládaným z mnoha jiných obchůdku.. jeden z nich bylo i vetešnictví.


Dále:
"Ahojky" zavolala na ní a už z dálky jí mávala.
"Ahoj!!" řekla a běžela jí naproti! Konečně byly zase pohromadě.
"Ani nevíš, jak ráda tě vidím! Doma bylo k nevydržení!" Začala si ihned stěžovat bazilda.
"Nápodobně. To je pořád něco, umyj nádobí, vysaj..už mi to leze na nervy.,.nepůjdeme se tam kouknout? Myslím to vetešnictví."
"Jasně!"
Obě dívky šly a cestou si povídali o jejich společném koníčku! Harrym Potterovi. Bazilda vešla první, protože byla starší. Všude, kam oko dohlédlo, byly různé krámy. Náramky, hodinky, hadříky, úplný ráj. Konečně uviděli vetešnictví...přišly a vešly...jak se na správné slušné holky patří, pozdravily...a začaly se rozhlížet.
"Podívej, co tady leží.. ..sb.. Sirius Black!" řekla Naja a začali jí téct po tváři slzy.
"Ukaž!" převzala si od ní nádherný medailon. Byl pokryt zlatem. /určitě nějaká laciná náhražka / a po okrajích ho oblézal had.
Něčím jí zaujal! "Víš co, vezmeme ho! Stejně už budu muset za chvíli jít " dodala s pohledem na hodinky.
"Jo, tak já to zaplatím" pak začalo bazildu něco stahovat..Ducha přítomně se drapla Naji a všechno se začalo točit...
Svět kolem nich se rozplýval až se ozvala obrovská rána a... ony se ocitly někde, kde asi neměly co dělat. Nebo měly?


Po přenesení neudržely balanc a obě se rozplácly na zaprášené podlaze miniaturního pokoje. Po té, co se usadil zvířený prach a bazilda si našla brýle, se jejich oči setkaly s naprosto překvapeným pohledem chlapce-který-přežil Harryho Pottera
"Harry?" vyhrkli najednou totálně vyvedené z míry. Ten se lekl, vytasil instinktivně hůlku a zamířil na ně. Ony se také lekly zakřičely a objaly se v tušení, že je to jejich poslední chvíle.Ovšem celou tuto scénu přerušil neznámý křik.
"Co to tam vyvádíš ty kluku pitomá!" ze zdola.
Harry, i když se na ně pořád díval, zakřičel: "Nic, strýčku Vernone, jen mi spadla kniha!"
"Já ti dám knihu!" Rozkřičela se bazilda, která se chopila metody - nejlepší obrana je útok. Chytla knihu a hodila ji po něm. Naja se chopila další a začali bombardovat svého oblíbeného hrdinu.
"Dost! Co blbnete!" Držel si hlavu Harry na místě, kde ho trefily dobře mířené dějiny famfrpálu.
Holky si konečně uvědomily, co dělají a nechali toho. Harry tam bude mít přinejmenším bouli.
To, že to nebyl dobrý nápad jim prozradil dusot nohou, které neomylně mířily k Harrymu pokoji.
"A sakra!" usoudila moudře bazilda.
Naja chytla Bazildu za rukáv a táhla ji k oknu.
Vyskočili, ale chytly se parapetu.
Prosím neprozraď nás!" zašeptala ještě bazilda Harryho směrem.
"To nemám v plánu" Poznamenal Harry, ale to už se rozlítly dveře a v nich stál totálně rozzuřený strýc Vernon.
"Co je to tu za pohromu?!! Co jsi tady prováděl ty nevděčný spratku!!" spustil.
"Debil!" Ulevila si bazilda aniž by si uvědomila, že jí tam nahoře slyšeli.
Naja ji pořádně praštila, ale to už se ozvalo "Koho to tu máš?"


"Jsem duch, Lily Potterové…!" Zahuhlala bazilda v posledním pokusu zachránit situaci. Efekt byl okamžitý.
"Co, kdo?" Zaznělo značně vystrašeně od strýce Vernona. Harry i Naja stěží potlačovaly smích.
"Jsem duch sestry tvé manželky a přišla jsem se podívat, jak zacházíš s mým synem"
"A vůbec se mi to nelíbí!" Přidala se k Bazildě Naja. Jejich dvojhlas byl přesvědčivý!
"Ale to my se o Harryho staráme, že jo Harry?!! Hlavně pak nezapomeň přijít na večeři, Harry" koktal strýc.
"To ti nevěřím! Nikdo, o koho je dobře postaráno by nebyl tak hubený a neměl tak odporné šaty!" Zahřímala bazilda
"No, vždyť my Harryho pořád nutíme do jídla!!!"
"Zmiz", řekla Naja, protože si chtěla promluvit s Harrym.
"Ne to ne, ještě ho zadrž!" zašeptala sotva slyšitelně bazilda.
"Já ho tady už nechci!!" pošeptala jí Naja.
"Mám nápad! Nech mě mluvit!"
"Tak jo ale rychle.."
"Přines sem všechno jídlo, které najdeš! Malé oblečení a staré šaty tvojí ženy, oblečení Dudleyho, které by bylo Harrymu a tři velké batohy, také přines ten koš jablek, co máte na zahradě pod tou velkou jabloní, a když sem bude kdokoli z tvé rodin chtít jít, slušně zaklepe a počká na vyzvání ty věci nech před dveřmi. Teď vypadni!" Naporoučela si bazilda, měla plán jako vždycky.
Naja sice trochu tušila, co chce dělat, ale radši se jí do toho nepletla.
Vernon roztřeseně přikývl a rychlostí blesku vypadl z místnosti.


Holky se vyškrábaly zpět do pokoje. Až teď si uvědomili, že vypadají úplně jinak.. pěkněji....i Harry byl mnohem hezčí než Radcliffe
Byl to trošku šok. Bazilda měla místo hnědých polodlouhých vlnitých vlasů, vlasy dlouhé, rovné a rezavé. Její studánkově modré oči vystřídala zimní hněď, jak zjistila po pohledu do zrcadla.
Naje se její kratší vlasy prodloužily až po pás a dostaly černý nádech, zelené oči zmodraly a postava zúžila..
"Kde jste se tady vzaly??" zeptal se zaskočeně Harry.
"To bychom taky rády věděly!" Zasyčela bazilda. "Taky by mě zajímalo, kdo vlastně jsem a další naprosto nedůležité otázky."
"Ale víme jedno. Dostali jsme se sem přes přívěšek" dořekla Naja.
"Přívěšek!" Vzpomněla si bazilda./Co ten s námi má společného/ Tok jejích myšlenek vyrušilo zaklepání.
"Neotevírej dveře!" Rozkázala bazilda. "Co chceš?!"
"N n nesu to jídlo!!" ozvalo se ode dveří.
"Tak ho nech přede dveřmi " rozkázala bazilda" A pospěš si s těmi zavazadly!"
"už běžím, běžím." a ozval se dupot nohou po schodech dolů.
"Tohle byl vážně dobrej nápad!" Smál se Harry při představě jeho strýčka. "Jenom by mě zajímalo, co s tím chceš dělat?"
"Neboj, ona něco vymyslí."komentovala Naja " ale neměli bychom zjistit, proč jsme tady??"


"Ukažte mi ten přívěsek" řekl Harry.
"Na!" Sundala si ho bazilda z krku. Harry ho potěžkal a potom se zahleděl na iniciály.
"Sirius!" Bylo to jediné, co z něj vypadlo.
Naju tak zaskočilo, že si na vzpomněl na jejího oblíbeného hrdinu, že začala vzlykat..Nebyla sama. Harry se od nich odvrátil, ale Bazilda si dobře povšimla slz, které si pomalu začali hledat cestu přes jeho tvář. Obloha, jež byla už nějakou dobu velmi tmavá, se zatáhla úplně. Začalo pršet. I obloha si s nimi stýskala.
"Prší!" Nedokončená věta visela ve vzduchu. Tohle bylo moc i na Bazildu, po tvářích se jí začali koulet slzy. Ještě dlouho jim tekli po tvářích slzy, Naja si musela zakrývat tvář rukama, ale Bazilda se vzpamatovala.
"Tak dost! Tímhle tátovi nepomůžeme!" Křikla a pak překvapeně ztuhla. Řekla pravdu, ale jak věděla, že je to pravda, a jak věděla, že je Sirius Black její otec?
"Co to meleš??" překvapeně vyhrkla Naja.
"Já nevím!" Řekla bazilda a zdrceně si sedla na postel, která pod ní žalostně zapraskala.
"Mám divný tušení" začínala se svými filozofickými řečmi Naja.
Harry: "Co se to děje? Já vůbec nic nechápu!!"
"Nejsi sám!" zpražila ho Naja:"Neměly bychom někomu dát vědět? Fénixovu řádu?"
"Jak o něm víte???" podivil se Harry,
"To by bylo na dlouhé povídá..!" Bazilda byla přerušena Harrym. "Já mám času dost!"
"Řekneme to??" zeptala se Naja.
"Myslím si, že si tady Harry zaslouží znát pravdu, celou pravdu o nás!" Řekla rozhodným hlasem Bazilda. Naja kývla a začalo vysvětlování. Střídaly se po jednotlivých úsecích a na konci už měl Harry pusu dokořán.

Poslední komentáře
05.04.2012 09:42:54: ahoj prosím, prosím přidej další kapitolu, protože tahle povídka je vážně skvělá. teda ten začátek t...
08.02.2009 18:58:31: dobré, ba víc než dobré, jen trochu krátké...
25.05.2008 13:04:48: je to úžasné ! ! ! Těším se na další kapču
 
Děkuji za návštevu a brzy na schledanou.Bazilda